Historické pozadí

Hranice, o něž se kdysi sváděly boje a které sloužily k rozdělení Evropy, se postupně v době optimismu, kterou s sebou přinesla Evropská Unie, proměnily v zelenou krajinu, prostupnou na obě strany. Politicky i na mapě si hranice ponechávají svou platnost a existují nadále. Hranice ale přetrvávají i v lidské paměti a v paměti jednotlivých zemí. Kulturní a hospodářské dějiny a vývoj zemí, které jsou těmito hranicemi obemknuty, v sobě nesou život a pokračují dále. Rozvoji pohraničí přitom náleží obzvláštní význam. Projevuje se zde totiž umění soužití, je nutné překonávat okrajovou polohu a dochází zde k interakcím, které v sobě nesou oboustranné porozumění.

Region, na který se zaměřil projekt V centru (Im Zentrum), leží právě na jedné z takových hranic ve východní části střední Evropy. Název V centru odráží geografickou polohu oblasti, která od nepaměti patřila jazykově národům slovanským (Polákům a Čechům) a německým (Slezanům). Až do roku 1918 rozdělovala tato hranice Slezsko, které na jedné straně spadalo pod vládu Pruska, a na druhé straně bylo ovládáno Rakouskem. Po roce 1918 se rakouská část Slezska stala součástí nově vzniklé Československé republiky a začalo se na ni vztahovat označení Sudety, používané od roku 1918 pro německy hovořící oblasti Československa. Pruské Slezsko (západní část Horního Slezska) naopak patřilo Německu, tj. Svobodnému státu Prusko, který existoval v rámci Výmarské republiky. Po nástupu nacistické vlády v Německu v roce 1933 a po „Mnichovské dohodě“ v roce 1938 následovalo násilné připojení Sudet k Německé Říši a vpád německých vojsk do Československa. Napadení Polska nacistickým Německem znamenalo vypuknutí druhé světové války.

Po zhroucení Německé říše roku 1945 probíhalo v nově založeném Československu až do konce roku 1946 vyvlastňování a vyhánění německého obyvatelstva. „Pohraničí“ zažilo vyhnání německého obyvatelstva na obou stranách této kdysi slezsko-slezské hranice. Ta se nyní stala přísně střeženou česko-polskou hranicí.

Po pádu Berlínské zdi a železné opony a následném vstupu České republiky a Polska do Evropské Unie se hranice znovu otevřela. Regiony na obou stranách hranice, české i polské, mají za sebou svůj vlastní velmi specifický vývoj. Vzájemné povědomí, ať už jde o polskou či českou stranu, není zrovna největší. V Německu, stejně jako v České republice, upadla tato část země, bývalé Sudety, spíše v zapomnění.

Koncept

V důsledku vyvlastňování a nuceného vysídlení sudetoněmeckého obyvatelstva a téměř úplné obměny obyvatelstva novými přistěhovalci různého původu došlo v této oblasti ke ztrátě velké části kulturní identity a rovněž vědomí toho, jak tato identita historicky vznikala. Ještě dnes o tom svědčí prázdné domy, opuštěné či zaniklé vesnice a důsledné počešťování názvů obcí, hor, potoků atd., vynechávání informací či nahodilé zmínky o dějinných událostech v letech 1938 – 1946 v místních institucích zabývajících se zachycováním paměti a dějin (což koresponduje s fenoménem vytěsňování, který se objevuje v regionální literatuře s tématem rodného kraje, jejímiž autory jsou vysídlení sudetští Němci).

Mladá generace pátrá po vytěsněných, především německých dějinách svého kraje. Zmizelé Sudety zde získaly téměř mýtický nádech a čeští spisovatelé a umělci již tento „mýtus“ uchopili ve svých pracích. Zaniklé vesnice a osady sudetských Němců jsou předmětem zkoumání různých občanských iniciativ (nestátních neziskových organizací). Na tyto iniciativy odkazují například informační tabule v obcích a na místech zaniklých osad.

Česko-německý projekt V centru chce toto kulturní hnutí, které již bylo uvedeno do pohybu, podpořit prostřednictvím dialogu, který bude přesahovat jednotlivé generace a spoluutvářet rekonstrukci vzpomínek z útržků a z toho, co se zachovalo v paměti vysídlenců i těch, kdo zde stále žijí, v paměti, v níž často existuje vícero variant týchž dějin.

Umělci a spisovatelé (CZ i D), jejichž výchozím bodem budou kdysi vzkvétající, historicky významná a dnes zapomenutá či zdánlivě bezvýznamná místa jako je Uhelná / Sörgsdorf,  Vlčice / Wildschütz, Javorník – Račí údolí/Jauernig – Krebsgrund, Bernartice/ Barzdorf, Bílá Voda / Weißwasser, Vidnava / Weidenau, Lipová Lázně / Lindewiese či Velké Kunětice a Slawniowice (PL) či Zálesí / Waldek budou společně s českými partnery projektu v jeho různých fázích prozkoumávat a přibližovat oblast Jesenicka.